The end of neverending story

9. november 2012 at 0:03 | Madeleine |  Silently scream
Vím, že už od 10. září a vlastně i ty měsíce předtím už byl konec. Naděje pomalu hasly, ale furt tu nějaká byla. Ještě včera, ještě dneska než jsem mu napsala, ve mně někde hluboko uvnitř nějaká maličká naděje hořela. Vím, že to bylo naivní. Ale nemohla jsem si pomoct.

Tumblr_m6yhhfco621qmr009o1_500_large

Tak můžu říct, že teď už to skončilo. Už nebudu čekat, protože stále věřím. Já už ho chci umět nenávidět. Za to jak se ke mně choval, i když jsme ještě byli spolu.
Začíná mu novej život, bude bydlet s ní, sotva bude mít čas nebo náladu zabejvat se mnou. A já mám pocit, že ve mně jeden život končí... a žádnej další jsem nenašla.
Už se těším, jak bude i to, co ze mě uvnitř ještě zbylo, po večerech, co on bude šťastnej a vedle toho, koho miluje, jen tiše trpět.
Doufám, že budu moct ještě aspoň z poloviny někoho milovat. A že mu třeba jednou dojde, jak moc jsem ho měla ráda. Nemůžu už čekat, jestli on mě jednou bude chtít zpátky. Nemůžu myslet na to, že ho už nejspíš nikdy neuvidím. Nemůžu bejt závislá na tom, aby mi psal. Nemůžu si ho vymazat a chtít zapomenout ale naučit se bejt kamarádka. Aspoň trochu. Sice jsem pitomá ale já řekla, že tu pro něj budu vždycky. Platí to a platit bude.
Škoda, že říká, že mu nejsem jedno a přitom to vypadá naopak. Jediný co chtěl bylo, abych si něco neudělala. Jinak vůbec nic, milý slova došly. Nač zrovna pro mě.
Někdy dřív jsem si říkala, že chci umřít a přitom to nikdy neřekla upřímně a zastavila se, protože jsem se bála, že se to splní. Je děsivý, že teď jsem si to už dokázala několikrát říkat zcela upřímně a bez strachu. A přitom si říkám, že si každej pomyslí, že jsem jak malá holka, že bych chtěla umřít kvůli chlapoj. Jenže to asi nepochopíte. Sama nechápu proč to tak je, když by všechno nasvědčovalo opaku.
Ne, teď už nemůžeš jen tak myslet před spaním na to, jak by bylo úžasný, kdybyste byli zase spolu a jak bys všechno udělala pro to, aby to bylo dokonalý. Jenže na koho mám myslet?

Jen najít nějakej novej smysl.

[Vím, že si myslíte, že mě to za chvíli přejde. Že za pár měsíců budu milovat někoho třeba stejně. Byla bych ráda, kdybych se mýlila v tom, že ho budu milovat vždycky. Asi by to bylo osvobozující. Ale když to trvalo tak dlouho a já, co potřebuje občas milý slova, jsem s ním stejně tak dlouho byla a byla bych dál, tak to asi muselo bejt trochu silnější, než normálně.]

 

1 person judged this article.

Comments

1 Shine | Web | 9. november 2012 at 16:13 | React

Moc ti přeju, aby ses odmilovala a později se zamilovala do někoho jiného....:-)

2 Ria | Web | 9. november 2012 at 17:03 | React

Přeju ti, abys to dokázala, i když já má zrovna v tomhle ohledu co říkat... Určitě se najde někdo další, věř tak, jak se snažím věřit já... uvidíš, bude to OK ;) :)

3 Es. | Web | 9. november 2012 at 21:10 | React

Ono by stačilo se na sebe usmát do zrcadla a říkat si, že když pláčeš máš hezkou barvu očí.

Co bolí, to přebolí.

4 Blondie | Web | 12. july 2015 at 21:00 | React

Ono to nějak půjde. Možná to nebude trvat pár dní, týdnů ani měsíců, ale nakonec to přebolí a ty budeš moct to všechno úžasný, co v sobě máš, ukázat někomu jinýmu a bejt zase šťastná.
Jsi úžasná holka a všechno tě ještě čeká, tak zkus myslet na to. Držím palce, aby to co nejdřív přebolelo.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement