Klavírní vzpomínky

26. october 2012 at 10:50 | Bess |  Forgotten stories
Tumblr_mcfo59wu3a1qj6vxfo1_500_large

Stín dívky, nesměle schované za hnědými závěsy, vrhal zkreslené obrazy do ponuré prázdné místnosti s bílými stěnami a studenými parketami. V pokoji se nenacházelo nic kromě černého, zaprášeného klavíru a dřevěné kulaté stoličky u něj. A samozřejmě toho starého okna s prasklou tabulkou a zažloutlou záclonou, ze které byl cítit pach tabáku. A dívky, kterou byste v tom šeru mohli přehlédnout, její hubené tělo s bledou kůži. Jediná známka života byly její jasně zářící, zelené oči.
Fascinovaně sledovala podzimní podvečer, utápějíc se v bolestných vzpomínkách starého bytu, kde jediným důkazem její minulosti byl onen klavír.
Za oknem se z šedivého nebe pomalu počaly snášet studené kapky deště, tiše dopadající na okenní tabulku. Lidé, které zahlédla dole na chodníku, se nikde nepozastavovali, všichni spěchali za svými rodinami, s kabáty přitaženými těsně k tělu a zachmuřenými pohledy. Barevné listí poletovalo ve vzduchu a dívka záviděla jeho lehkosti, nezávislosti. Představovala si, jaké by to bylo, být listem a bezstarostně si létat ve vzduchu.
Pohled jí padl na jediného člověka, který nikam nespěchal. Na lavičce, pod starými duby, seděl starý muž. Bez ohledu na začínající déšť bez hnutí seděl, se sklopenou hlavou. Vtom vzhlédl a pohled mu padl přímo na ní. Bezděčně ustoupila o krok vzad a rozbušilo se jí srdce. Zabolelo ji, když spatřila jeho smutnou vrásčitou tvář.
Pomalu se vrátila k oknu a pootevřela ho. Bubnování kapek bylo najednou hlasitější, zaplnilo ztichlou místnost a dívka opatrně usedla na dřevěnou stoličku.
Obezřetně se rozhlédla kolem sebe, jako kdyby se bála, že ji někdo sleduje, i když byla v tom starém domě sama.
Roztřesené prsty položila na černobíle klávesy klavíru a se strachem, zda to ještě vůbec umí, začala hrát. Prsty si samy pamatovaly oblíbenou skladbu a vracely ji do minulosti. Zavřela oči a nechala se unášet nicneříkajícími slovy hudby. Pokoj se stal opět útulným, na podlaze byl koberec, křesla a stolek. Květinové závěsy a bílá záclona. Dívka sedící u klavíru se šťastně usmívala a za ní stál chlapec, jeho ruce položené na jejích ramenech, fascinovaně hleděl na její lehce tančící prsty po klávesách.
Každým tónem se tlumila její bolest a kousky zlomené duše se dávaly dohromady. Unášena euforií, cítila, že jí po tvářích tečou slzy a zároveň se usmívá.
Otevřela oči a zahleděla se z okna, aniž by přestala hrát. Starý muž stále seděl na lavičce, avšak se zakloněnou hlavou a úsměvem na tváři. Stejně vzpomínkovým jako měla ona sama.
Vtom pocítila závan chladu, jdoucího od otevřeného okna a rychlejší dopadání kapek na okno. Když dozněl poslední tón, opatrně se zvedla a došla k oknu. Přemýšlela, jestli mu nemá něco říct. A jestli má vůbec kam jít, nemá ho vzít aspoň sem?
Než se stihla rozhodnout, muž se zvedl a opírajíc se o dřevěnou hůl odešel. Předtím však ještě vrhl vděčný pohled na dívku u klavíru. Její zelené oči si bude navždy pamatovat. Ani netušila, jak moc mu pomohla dostat se ze spárů minulosti. Vděčil jí za připomenutí krásy hudby a šťastných vzpomínek.
Dívka si přitáhla svetr těsněji k tělu a zavřela okno. Ještě chvíli pozorovala listí, které se teď už mnohem agresivněji pohybovalo vzduchem. Došlo jí, že právě takhle se nechávala zmítat vlastní minulostí. Už nechtěla být tím listem, chovajícího se podle choutek větru.
Naposledy se rozhlédla po ponuré místnosti, než za sebou zavřela dveře a konečně tam zamkla i vlastní minulost, aby mohla začít nový život.
 

2 people judged this article.

Comments

1 L.-S. | Web | 26. october 2012 at 10:59 | React

Ty kráso! Tak to je něco... Já že umím dobře psát? Máš talent! A to hodně velký!

2 May | Web | 26. october 2012 at 11:32 | React

Krásný, procítěný.. správná nálada. :-) A příjemná fotka. :-)

3 Shine | Web | 26. october 2012 at 15:51 | React

Krásný,.... skvěle píšeš

4 L.A.W. | Web | 26. october 2012 at 18:28 | React

Tvé články strašně ráda čtu, jsou hrozně čtivé, člověk prostě nemůže nedočíst do konce. Krásná fotka, já bych tak ráda uměla hrát, ale tím, že mám doma klávesy, na které umím ovčáci čtveráci, tři kříže, óda na radost a bedna od whisky, se moc nezdokonaluji.

5 Invisible girl | Web | 26. october 2012 at 18:47 | React

Souhlasím se všema komentářema.
Máš talent!:)

6 Ria | Web | 26. october 2012 at 22:13 | React

Krásně napsané, jako vždy :) Je to naprosto překrásné a když jsem to četla, přišla jsem si jakobych ani nevnímala písmena, spíš viděla ten příběh přímo před sebou, jakobych já sama byla tou dívkou :)

7 charlottekm | Web | 27. october 2012 at 13:14 | React

Ako som tu už písala na facebooku, je to dokonalé. Vážne už len sa poobzerať v okolí, po nejakej súťaží po hocičom aby si sa mohla ukázať. Myslím to naozaj vážne. Čím skôr tým lepšie. :) Ocenia už len to, že máš 15!

8 Fée | Web | 28. october 2012 at 7:41 | React

Klaviatura má bílé a černé klávesy, nikoliv černobílé ;-) Jinak tam máš dost chyb v interpunkci a nepoužívej, prosím, přechodníky, pokud to neumíš - do věty v minulém čase jsi najednou vhodila přechodník přítomný a ještě navíc u muže v ženském rodě... Jo a máš tam občas anakolut, vyšinutí z vazby - věta začne jedním rodem a skončí jiným.
Jinak námět fajn.

9 Bess | Web | 28. october 2012 at 8:51 | React

[8]: Aha, tak mám mezery :D Dík za upozornění, asi si o tom budu muset někde přečíst, na gymplu se mi o tom ještě nezmínili :D

10 Fée | Web | 28. october 2012 at 8:54 | React

[9]: Na ty přechodníky jsou jednoduchý pravidla a daj se najít v pohodě na netu :-) Interpunkce je složitější, ale k tomu si časem každej nějak dojde :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama