Bojuj nebo zemři

14. october 2012 at 13:55 | Bess |  Forgotten stories

Hladina vody se rozvířila, když se s hlubokým nádechem vynořila. Křečovitě svírajíc okraje vany lapala po dechu. Po bledé pleti s rozmazanou řasenkou se jí mihl sarkastický úsměv, když unaveně opřela čelo o studené kachličky. Zase to nedokázala. Může si tajně přát zemřít ale sama smrti podat ruku nezvládne. Nebo to bylo jen tím náhlým nápadem? Když jí temné stíny minulosti v momentě znovu a nečekaně celou ovládly a bolestivé vzpomínky se jí zaryly do duše jako ostré drápy, až se nemohla nadechnout.
Roztřesenými prsty se zapřela o okraj a vylezla z vody. Zrcadlo bylo zamlžené horkou párou, když na něj dlaní pomalu udělala kolečko, ve kterém se mihl její odraz. Oči se jí rozšířily, když pocítila známou závrať a opět prošla bránou do minulosti. Hleděla do zrcadla a viděla sebe, ale šťastnou a usmívající se, protože za ní stál chlapec s mokrými vlasy a jeho modré oči se smály spolu s ní. A bylo v nich tolik lásky.
Bezděčně udělala krok vpřed, jenže v té samé chvíli se obraz rozplynul a ona opět spatřila jen sebe, zelené zoufale hledící oči a bledé tváře, po kterých se sklouzávaly slzy a zanechávaly za sebou mokré cestičky. Mokré vlasy se jí lepily na obličej a ona si připadala jako blázen. Silně skousla svůj dolní ret, aby nepropukla v pláč, až pocítila v ústech kovovou pachuť krve.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Trhla sebou a prudce se otočila.
On? S dychtivým výrazem otočila klíčem a srdce se jí rozbušilo. Ve dveřích se objevil černovlasý chlapec se starostlivým výrazem ve tváři. Srdce jí pokleslo, tep se zastavil téměř na hranici smrti. Všiml si toho, znal ji dobře a věděl, co se s ní děje. A přesto ji bezmezně miloval.
Ulevilo se mu, když k ní pomalu přistoupil, obejmul jí a ona ho neodstrčila.
"Bál jsem se, že se zase pokusíš zabít. Omlouvám se, že jsem ti nevěřil, když jsi mi řekla, že už to neuděláš."
"Neboj se," zašeptala dívka, v duchu kající se za všechny lži a bolest, co mu působí. Pevně rozhodnuta, že tyto pokusy musí přestat. Buďto musí vsadit na jistou smrt nebo začít znovu nový život. S černovlasým chlapcem, který ji miluje.
Nevěděla co má dělat. Jak moc ji temnota táhla k sobě, tak ji vyvažovala láska od něj.
Tak bojuj nebo zemři.
 

3 people judged this article.

Comments

1 Ria | Web | 14. october 2012 at 14:39 | React

Je to.... zajímavé. Nikdy bych nebyla schopná napsat něco podobného.  A nevím čím to je, ale hrozně mi to připomíná mě s H....
A ten název.. jak vystihující ;)

2 Autumn. | Web | 14. october 2012 at 15:01 | React

Je to krásne.
Asi viem kde si brala inšpiráciu...

3 Lucka :) | Web | 14. october 2012 at 16:27 | React

Díky za pochvalu! :)

Máš to tu krásný a hezky píšeš. :)

4 Es. | Web | 14. october 2012 at 17:05 | React

Ten začátek se mi hrozně líbí. To vynoření z vany.

5 KissMe | Web | 14. october 2012 at 18:06 | React

Neuvěřitelně popsaný.
Nevěřil bych Ti, kdybys mi řekla, žes to nezažila. Opravdu nevěřil .

Bylo by určitě úžasný sepsat něco podobnýho ve větší formě. Je to poutavé čtivo. Tolik citů v pár řádcích jsem ještě nezažil.

Nikdy bych nechtěl přivést dívku do takového stavu.

6 L.-S. | Web | 14. october 2012 at 19:49 | React

Zatraceně dobrý příběh!
Nehorázně mě upoutal už snad jen tím, že hrátky se smrtí mi připomněly mě samotnou. Příběh jsme přečetla téměř jedním dechem, to že máš talent už dávno vím, ale tohle.. to je zkrátka jiné kafe!

7 KissMe | Web | 14. october 2012 at 20:04 | React

Děkuji opakovaně za komentář ( jsem slušný, až to bolí ) .
Ovšem nelíbí se mi reakce : " kam já se na tebe hrabu .. " .
Myslím, že je mezi námi dost velký rozdíl.  V mých očích dokážeš příběh ztvárnit tak dokonale citlivým způsobem, že to donutí čtenáře v podstatě nedýchat. Takovoutu vlastnost by chtěl každý literát. Myslím, že ve tvém věku to je něco nezkutečného. Máš můj obdiv a jenom oddiv.

8 Lily* | Web | 14. october 2012 at 20:56 | React

Just.. AMAZING. Nádherný. Vážně. Nádherný.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement